Jedenáctýho března

Připadám si zodpovědně - ráno vstanu a jdu otevřít Ludmilině bratrovi, co se vrátil po měsíci a půl z Anglie - ta mezitim spí a je zcela neprobuditelná - typický prarodičovský pletení si mě a Ludmily ("Nojo, to jsi ty! Ale vy jste si vážně podobný, holky." - absolutně netušim, čim, jsme zcela odlišný typy), ale aspoň jsem uvítala Honzu, povídal mi historky z Anglie, pili jsme čaj, co přivezl a pak koukali na Black Books - aspoň k něčemu jsem někdy dobrá, haleluja, haleluja (do toho je mi samozřejmě furt blbě).