prosinec dvacatej

Rano je mi blbe,jak mi dlouho nebylo,chudak malej M. je z toho asi lehce zdesen,zrusim doktory a travim denna pohorelci,vecer se mi povede prepravit se na tocnou.

Devatenact prosinec

Nejak planuju mnoho veci,avsak zas tak mnoho jich nedelam; ale konecne se vidim se S.,coz je myslim dobra pro oba;na pracovnimvecirku se opiju jak zakon kaze,pak jit pit dal,nakonec s M. kdesi v ujezde a prapodivny rozhovory,vice ci mene relevantni. Spat asi v sest rano,eh.

Osmnactyho prosince

Celej den prospim,projim a proctu detektivkou,nez se dokopu na filosofickej vecirek,kterej jakztakz pomuzu pripravit,ale v devet opet znavena domu; zvire sedici mi na pruduskach jsem pojmenovala Ephraim.

Prosinec sedmnactej

Delam pilnou,ucim se hebrejsky,pak na kavu s AE-dobre,ze se zas vidame vic,chybela mi ona i jeji problemy, vecerna hobita, kterymu se s M. smejem,ale nasi kamaradi slysej jen me,jsem tedy v nemilosti,pak se chci opit,ale unava z kasle a nemoci mnepremaha;spim jak zabita

Tak uz zas..sestnactej prosinec

Tak zas no..mam chut. Zmenilo se mnoho veci,ikdyz,zas tolik ne. Prozmenu chodim s Matejem no. Pripadam si,ze mam poprvy nejakej skorodospelej vztah.huste. Dnes kocovinka,protoze kaca jak jinak,pak obed v otcove sidle a obdrzeni dalsich mnoha daru od jeho pritelkyne.. Je prijemne,kdyzsi vas nekdo lupuje,pak ponec a vycerpane na tocnou,neb mama v olmiku,treti adventni nedele a ja pro prichod krista celou dobu nedelam nic jinyho nez ze piju,jim,kourim a soulozim. Achjeje,ne ze by zo nebylo zabavne.

První říjen

Škola!!! <3 (Jsem nějaká rozněžnělá), večer reli párty, spim u Jiřího, na popudy (který byly tak jemný, že to možná ani popudy nebyly, ale jsem si téměř jistá, že ano) bůhvíproč nereaguju a pak se mi dá vo Matějovi; achjo.

Třicátý září

Ráno do kostela místo na přednášky a pak už se jenom válet na slunku a čekat, až pojedem; bylo to krásné, večer strávim jídlem a housem, abych si teda poslední den volna náležitě proflákala.

Dvacáté deváté září

Přednášky přednášky, oběd, další přednáška (ach jediná žena u nás v ústavu; ono když se ty ženský povedou, tak to stojí za to, i když je to málokdy; myslim intelektuálně ofkórs - ikdyž, samozřejmě t os sebou nese jistou dávku asexuality a autismu, ale člověk nemůže chtít všecko žeano), pak hospoda od tří do tří (dobře, ty poslední dvě hodiny jsem byla u ohně, ale stejně), sladké, sladké, používám alkohol jako možnost pro to, abych mohla udělat to, co chci i za střízliva, ale vim ,že s alkoholem mi to každej promine, řešim s Pavlem vztahy, jako skoro každej mi nakonec řekne mnohem víc, než vůbec chtěl, hlavně, že mám duši!

Dvacátéosmé září

Filosofická škola den první; já i Eva se spánkovým deficitem; já prvně do hospody (kde dostávám z automatu vyloveného plyšáka, neb jsem tam zrovna jediné děvče), na přednáškách pak usínám, takže odpolední spánek a večer pak Loni v Marienbadu ( <3 Petříček ví, co pustit) a hospoda, debaty s Jéňou, Pavlem a Evou o nejzazší metafyzice (hahaha), hranicích lidskýho poznání, fyzice, intencionální energii vody atp atp atp než zavřeli.

Sedmadvacet září

Léčim se tolik, až mě to přestává bavit, zařizuju v Modřanech, pak přijede Eva s kocovinou, který zapíšu předměty a udělám oběd (maminka mne i ji pak velmi pobavila poznámkou, že Eva vypadá taková nevinná a nedotčená), večer jsem napůl domluvená s Lídou, takže jsem místo toho s Kryštofem a Káčou; debaty o naštvávání se, velkorysosti a když přijdu domů, mám zprávu od Terky; díkbohu.

Září šestadvacátý

Choroba pokračuje. Doktor House také.

Dvacátýpátý září

Z Olmiku zpátky do Prahy, nakoupit bratrovi i sobě oblečení a pak si jdu lehnout domů a ležet, neb choroba je zlá věc (i když jenom rýmička.)

Září dvacetčtyři

Nedělám moc nic; večer do divadla, který je nic moc.

Třiadvacet září

Nemocná v Olomouci; harry potter a krátká procházka po městě - je tu pořád hezky.

Září dvcátýdruhý

Kocoviny a tyhlety věci, večer do Olmiku (cestou volá M. a žádá mně, abych mu napsala nějaký dialogy do scénáře; souhlasim a jsem potěšena), tam mámin třídní sraz třicetlet po maturitě, "ty jsi úplná maminka", alkohol, srovnávání těch lidí s mejma spolužákama a obecně pěknej večer.

Dvacetjednazáří

Ha! Zkouška je udělaná (2, a to z Aristotela, hoho!), má reputace zachráněna, pít Ponec pít,s Marií na Pohořelec a pouštění si našich hitů z dob, kdy mně bylo šestnáct a Marii sedumnáct a vztahový rozhovory a alkohol až do šesti do rána; jak snadný je vrátit se. Na chvíli.

Září dvacáté

Do centra pro knihy a s Maruškou na kafe, aspoň chvíle nějakýho povyražení, začínám bejt nervní, ach Ústava a její kamarádky, večer drobný záchvat smíchu kombinovaný s telefonátem spolužákovi, lehkým hysterickým záchvatem a běháním po pokoji s nožem v ruce, honza doporučil víno a jít spát, já dopila veškerej alkohol doma a přečetla skoro všecko to, co mi ještě zbejvalo.

Devatenáct září

Učení se Ponec dvě piva učení se doktor House spát nestíhám to a jsem tupá.

Září osmnáct

Balancuju mezi jezenim/nicnedělánim/doktorem Housem/učenim se/myšlenim, rozhodně vim, co nevyhrává. Zkouška za tři dny.

Září sedmnáct

Ráno do trafiky na čaj a pak domů domů, flákám se mám něco dělat flákám se, večer na zkoušku, kde jsem zbytečná.

Září šestnáct

Vojta skáče, já padám na koleno, svítí slunkofoukávítr, hospoda u hastrmana, hody v rígráči, bacardi z Hamburku "na prohibici", vzpomínky na leta strávený na AG, nácek, debata s Adamem a M. o internetu, už jako předtim spolu tradičně s Adamem souhlasíme, pak k M., kde strávim zcela normální nenapjatý vztahy neřešící večer, až se sama divim.

Září patnácté

Den trávim útlumově doma (to je to mý "piju obden"), Jiří sice napsal, ale pak neodepsal na mou zprávu, což jsem byla nakonec ráda,protože začínat něco novýho je božetaktěžký a já jsem na to líná (což když jsem řekla mámě, tak se smála a řikala Vždyť ti je přece dvacet a ne čtyřicet a já jsem řekla No právě mami, to je  ten průser..), večer konvice zelenýho čaje ke čtení Ústavy,takže nespim do tří do rána..

Čtrnáct září

Hejhou učím se nakupuji s matičkou a bratříčkem, poté cukrárna, rodinné odpoledne a pracovní večer, který     pokračuje vinobraním, šedesátsedmou (rozhovory s tomášem a moje "příště fakt chci, abys ty mluvil a já poslouchala), prohibice (od sedmi večer) a pak náhodou do Vagónu s Ančou D., kde potkám filosofa/historika Jiřího, co nechce, aby se mu říkalo Jiří, (takže mu tak řikám ofkórs) a baví ho to, jak si z něj dělám srandu (mě taky ofkórs)...řikám si, že třeba klidně, ale když pak jedu dopoledne další den od táty domů, tak vidim, že to nejde, začnu srovnávat a je to v prdeli...

Třinácté září

Ráno na snídani do trafiky a pak proflákám doma celej den..

září dvanáct

Há, mám první dvojku na VŠ, M., co měl tuhle zkoušku se mnou, má za jedna a směje se mi, jdem pít, domino, Satani, doporučování gruzínskýho lilku, ty nejlepší lidi, tzn náš obskurní pětilístek (s Adamem), dlouhý debaty o tom, zda se lidi během historie měněj či nikoliv, pak spát k AE, který jsem řekla, co jsem asi neměla, ale co, už je to tři měsíce zpátky...pámbůh ti pomož a mně též.

jedenáctý září víšjak chudák amérika

Už je skoro odpoledne, když přijedu domů a snažim se učit na zejtřejší zkoušku; jdu si lehnout s pocitem "no                                                           co.."

Září deset

Myslim, že jsem akorát jedla, spala, dívala se na doktora House a večer šla do práce - jenže potom se mi nechtělo domů, takže v Rouře až do rána tak různě, pamatuju si Jakuba, co říkal, že už ho nepřekvapí nic, co druhý lidi udělaj a Ivoše, co zaplatil celý hospodě útratu, pak koupil všechny šáňa, co tam Luděk měl a rozstřikovali jsme je venku; bejt politá šáněm je dobrej pocit (a Samuel thankgod udělal zkoušku).

Devátý září

Snažím se být akční žena, kostel, venčení se s Ruti a pak Chodov, vzpomínala jsem, bylo to Prago přímo před rokem a ano, bylo to tak, ale tentokrát tam ne kvůli zábavě, ale filosofii (eh), sice vesmírně unavená, ale jedu za Ludmilkou, než mi odjede, a protože mi ujel poslední bus a ráno musim bejt doma, vydržela se mnou na prazvláštní ekumenický párty do půl čtvrtý do rána . ostatní lidi jsou vážně jen odvary.

Září osm

Né že bych byla moc výkonná, ale za Kubíkem a vodnicí se do Modřan dokodrcat zvládnu (to je tak všechno); nové poznatky o programu Playboy TV.

Sedmé září

Zkouška "vy jste taková sběratelka jedniček, viďte", plánované jedno pivo hahahahaha, krásný religionista a jeho příběhy, pojďme zaučit Áňu v Ponci a pak Xt3 jenom proto, že je kousek; vzkaz budoucím generacím: existujou lidi, kteří spolu nemůžou nic mít, protože než se k něčemu dostanou, oba mají nepřekonatelné záchvaty smíchu.

Září šest

Celej den se pilně učim (i večer v práci) - páni!

Září pět

Září ach září, dopoledne se probudim ve squatu a jdu si s jídlem sednout k Vltavě, pak domů, kde plánuju něco dělat - ale místo toho si čtu heryhopotra (anglicky, abych měla pocit, že něco dělám), večerní příjemnej oheň s mámou a s Martínkem, Samuelův ímejl, dejte mi pokoj, já vám dám taky, v srdci mír a klid a venku pořád svítí to slunce.

Čtvrté září

Snažim se něco dělat - jenže já prostě nejsem moc pilná, co si budem povídat. Pak, před domluvenym kinem jedu na chvíli za AE, v kině se Samuelem se opiju, lezu po něm a v polovině filmu jen tak řeknu, že bychom se neměli moc vídat - resp., měla jsem naplánovaný, že to řeknu, ale asi to nebylo zcela vhodný zrovna; ono já jsem vůbec taková nevhodná, dalo by se říct - ale už chci bejt rozumná, nebudu lámat srdéčka, svý ani cizí (spíš: nebudu chtít je lámat) a podobně a podobně. Potom za Jakubem, ikdyž jsem plánovala jet domů; moc piju moc piju moc piju a budu rozumná fakt už (z toho Batmana si druhou půlku nepamatuju).

Třetí září

Někdy dopoledne se dopotácim za otcem, s nímž (a s bratrem obědvám), načež nakupuji peněženku a jedu domů, kde nejsem schopna se učit - přínosný den; přesto, že mám hlavu plnou vznešených myšlenek, jak budu na ty lidi hodná a jak začnu odznova (což je ten pocit, jakej mám dycky, když jezdim na rotopedu - což bylo třeba včera a dnes - že hubnu, a že se mi to daří a že s věcma se dá něco dělat), přesto jdu zejtra se S. do kina. Ale co, batmana chci vidět a S. neškodí mně - to spíš já jemu. A možná ani to ne, stejně to neni zdravý, nejsem přece pitomá, abych to nepoznala - a ještě mi došlo, když mi otec řek, proč bych ve třiceti byla sama, že je to blbost, dnes poprvý mi to došlo, že JE reálná možnost že budu sama - a ne proto, že by mě nikdo nechtěl, ale že já bych nad všema vohrnula nos; třeba neoprávněně, ale udělala bych to, nejsem jako otec, co už je od svých asi osmnácti v kuse zadán, vlastně ani jako matka, jsem v tomhle mnohem víc samotář a ono je mi málo let, ale sakra stejně...Nechme se překvapit. Svět je krásný a svítí na něm slunéčko.

Druhýho září

Dozvim se od S. o koncertě na náplavce a musim nutně slyšet Kazety, jenže nemám jít s kym jinym., tak jdu se S., no, je tam i T., ale nevim, co se jí stalo, třeba jsem zas provedla něco o čem nevim, to se stává, s holkama se musí v rukavičkách, občas je to otravný, ale nechme toho; přemejšlela jsem a přemejšlela a poslouchala Kazety a pila na slunci pivo a kouřila a přemejšlela a poslouchala a občas jsem se o svý závěry podělila se S., kterej tradičně nemluvil, já se usmívala na celý kolo a on mračil, takový pěkný pár. Pak večer s Áňou a s milijónem lidí, byla spíš náhoda, že tam byl S. opět (takže jsme se všehovšudy neviděli tak půl hodiny) i s bandou evangelíků, mluvim a směju se a piju, i když nemám peníze, nakonec volám Luďkovi, za nímž se S. jedem, jsem v Rouře někdy do sedmi do rána, i když nějakou dobu z toho spim; a teď vážně: jsem mrcha, hnusná - na jednu stranu říkám, že bych těm chlapcům nechtěla ublížit, na druhou stranu v nich strašně chci nechat otisk, aby se ze mě nevzpamatovali, abych byla já ta osudová - jsem jak velká požíračka (teda, jenom v pocitech - naštěstí). Nějak jsme se objímali, ale já nechtěla cokoliv jinak - z logickýho hlediska je dost velká píčovina vykašlat se na jednoho bývalého chlapce a začít se v tu chvíli tahat s druhým (dobře, udělala jsem to tak minulej podzim a ukázalo se, že to NENÍ dobrý nápad) - takže nechci ani o neškodnym objímání říct třeba Á., protože by se na mě koukala, že dělám něco špatně, a to je pravda. Už klid, nechám si narůst křídla - no co, byl to dlouhej den.

Prvníhodevátý

Vzhledem k tomu, že přijedu domů v šest ráno, celej den jenom spim, jim a čtu si Harryho Pottera. Na druhou stranu, ten den se mi fakt líbil.

Třicet jedna srpen

Celý den se ach těšíme na ach památný večer, mé a matčino krásné společné čtení poézyje na lodi - myslim, že se to povedlo, měla jsem tam milijón kamarádů, bratříčkovi jsem tam přivedla vnadnou dívku, se kterou se celý večer bavil (akorát neví, jak se holky balí, přiznal se, že ho nenapadlo zeptat se na číslo - ach jo); po dlouhý době jsem viděla filosofy a ano, potvrdilo se, jsou fakt skvělí - ale tak to jsme věděli, že. Partnersko filosofické hádky, jichž se odmítám účastnit, dilema, s kterou skupinou lidí kam potom, nakonec s Kačkou a Martinem v Náckovi, kde vysvětluju blond ubrečené Sylvě ve středním věku, že nemá odpovědnost za druhé lidi a nemůže za to, že se před dvaceti lety její bratříček ufetoval k smrti. Žijeme krásným životem.

Srpen třicet

Dopoledne kocovinový posedávání v Buši, vymejšlení divadelních her a mý usilovný vzpomínání na včerejšek; pak sekáč a páni, když máme kocovinu, je s náma fakt zábava, málem jsem přinutila M. koupit si sako, v němž vypadá jako hobit (nejspíš mu ho pořídim k vánocům). Večer mám mít klidnej sraz s Terkou, jenže potkám Samuela, takže mám poloklidnej večer s Terkou a Samuelem, ač jsem si slibovala, že ten večer pojedu domů, končíme všichni tři v Kobylisích; už mi tak moc všichni nadávaj, ať se na to vykašlu, že to udělám jenom proto, aby mi dali konečně pokoj.

Srpen pročexistuju dvacátej devátej

Den začal fajn, film - Carnage - se mi fakt líbil, hodně jsme se s Á. a M. smáli, jenže potom do řehoře a do charlie's a víno víno víno víno, nakonec ještě s Martinem za Á. do Buše. No, jak jinak věci dopadaj, než takhle, stejně jsem šla spát do jinýho pokoje, já pitomá, M. taky pitomej, bože bože, co to jako je, asi už mě ani nebaví se tim zabejvat, ale druhej den ráno psala Á., jestli jsem v pořádku a podobně - za a nejsem zvyklá, že se o mě někdo stará, za b to pomohlo - ona to najednou viděla jako problém, řekla skonči s tim, Ester, a mně došlo, že má pravdu, že s tim musim fakt fakt skončit, a že musim chtít skončit.

Dvacetosumsrpen

Dopolední povalování se u Terezky bylo zakončeno její náhlou špatnou náladou, ale tak co, s náhodou potkanou Bětkou jsem se zakecala na dvě a půl hodiny, čímž jsem krásně vyplnila čas do večerního koncertu  - vlastně dvou, hrozně jim to slušelo, jak zpívali, a po Jakubovi se mi už taky stejskalo. Kamarádim se s Áňou, je mnohem víc fajn, než byla, konečně svobodná bytost - je hezký vidět aspoň někdy posuny k lepšímu.

Srpen sedmadvacátej

Ráno - vlastně spíš dopoledne - malostranský balení a stěhování Evy, je to divný, život člověka v podobě jeho věcí, večer jsem se rozmejšlela nad víc alternativama, z nichž dva byli ti bývalí chlapci, které mi nevadí vidět, a nakonec jsem skončila v hospodě s tím, kterého jsem vidět nechtělo, protože žejo tak to funguje dycky, ale myslim že jsem se chovala relativně rozumně, až na nějaký dementní rozlučovací narážky, a vzhledem k tomu, že řikal, že měl sedum piv, tak si to třeba nebude pamatovat a proč to pořád řešim, stejně s tim všechny otravuju, Terezka se mi smála, obě Terezky se smály, když jsme jeli k jedný z nich na Břevnov, kde jsme usnuli u Petrolejovejch lamp kolem pátý ráno.

Šestadvacátýho srpna

Klidnej den a potom neklidnej večer v Rouře, plánovanej jen s Evou, ale Roura žejo - takže potkáme Američana Jacka, co měl ve Státech dobrou práci, přítelkni, ale začal se děsit americkýho snu, tak utek sem, a Jindřicha, kterej si myslí, že když chci něco psát, musim se nutně zajmat o debilní literární soutěže a ještě debilnější literární servry, a chodil na kafe s Violou, než umřela - končim relativně brzo u Evy a jsem ráda, že jsem zas v Praze, protože přecejenom je to můj domov a mý starý lásky, vlezte mi všecky na záda, už vás mám dosti a dosti.

Pokračuju. Protože prostě chci. Chci mít dny, malinký kousky ničeho, zdokumentovaný. Teď je dvacátýhopátýho srpna

Za tu dobu se nějaký věci staly a nějaký zas ne. Cyklim se pořád stejně. Vrátila jsem se dnes finálně ze svejch utíkacích prázdnin, mám oholenej kus hlavy, intenzivně se snažim nejíst, nemyslet na M. a sportovat. To první a poslední mi ještě docela jde. Kruh nebo spirála? Doufám, že spirála. Ale jak jsem včera řikala, pořád jsem zvědavá na každej další den, pořád mám hnací motor.

Pětadvacátej ach březen nějaký dny jsou kouzelný v tom pravym slova smyslu

Ráno si jedem jenom na chvíli sednout k Vltavě - polívka z kelímku a labutě, co se pořád obracely zadkem nahoru - myšlenka o specifickejch kreaturách takhle existujících - jede kolem motorkář, vypadne mobil, Koxana, Kladivo, Mafiáni, milenka a manželka, nakonec přijede a dá nám tři stovky - jídlo, víno, Kinský zahrady, jenom klid a slunce a roztáhnout se do trávy, jaro mě nabíjí neuvěřitelnym způsobem.

Čtyryadvacátej březen

Je fakt, že tady možná moc často vypočítávám nějaký věci - oukej, ale je nutno uznat, že to JE podstatný - potřebujete události, když popíšete jenom pocity, nevzpomenete si na to do detailů (nebo aspoň já ne) - takhle - události a atmosféru, a o to se snažim - takže koncert pana pýejčdý a rozpačitá komunikace s dalším pýejčdý, ke kterému trpím platonickou láskou už od prvního semestru, pak přesun do lesa k Vojtíkovi (jeho reakce na to, že jsme mu věnovali bungee jumping, byla genijální), připadám si zbytečná a naštvaná, lidi mluvěj, je jich moc a pořád jenom otvíraj pusu, ale na konci večer rozvrstvení společnosti (páry na jedný straně stolu a my na druhý), "pojedem nočním busem do černošic", panejo proč né, o půlnoci Klára, co je úžasná, věnuje mi šátek a jede s náma, v Černošicích kocour Hugo s mašlí na ocase, Baileys, Džízs anglicky i česky, "Nepodceňuj moji sílu", a taky jeho blbá nálada na začátku večera, kterou jsem nepochopila a nezasahovala do ní - naštěstí přešla a já usla někdy v pět ráno na gauči s myšlenknou, že když ho vidim spokojenýho, znamená to pro mě mnohem víc než většina ostatních věcí.

Třiadvacátý březen

Do školy nejdu a trávim dopoledne v Krči s imobilnim bratříčkem (zlomil si nohu - 4-5 týdnů doma - zemřeme oba); achbožebože, musim zvládat spoustu věcí, třeba nakoupení bot, poštu, Lindinu filosofickou filmopárty (rotující železný penis), Martinovu oslavu (Terezko, Terezko moje, je mi to líto a chtěla bych ti pomoct, proč jsou věci tak, jak nemaj a Mariane, dík, dík za to, žes zrozuměl) a návrat zpět k Lindě - svět je v harmonii a mý filo spolužáci jsou kouzelný (označení za nadčlověka si zarámuju).

Březen dvaadvacátej

Je pravda, že toho moc nedělám (ale to je tim, že pandocent je nemocnej), zvládám jenom chvíli v Jerichu (protože musim M. vrátit mikinu), debatovat o vrahovi Lennona (kterej mě vůbec nezajímá; teda Lennon, vrah už trošku víc) a zkoušku (i z role krysy se dá něco udělat - a když má Terezka kocovinu, přijdu jí vtipná).

Březen dvacátejprvní

Ráno mi odpadá škola (no jejé), po Metafyzice plánuju domů, ale neudlěám nic, slavíme s chlapci u Rudolfína jaro, baronova pečeť, úvahy o stroji času a večer Terezčino divadlo (skvělý) a sezení na nábřeží s M. (mám pěknej život).

Březen dvacátej

Bude líp bude líp - už je líp, jsem poněkud uklidněná, večer scénář o Amandě - jak je takový to blbý rčení "kdybych nebyla už zamilovaná, tak se zamiluju znovu"...no, tak zhruba tak.

Březen devatenáctej

Řiká se tomu morální kocovina, žejo; Prokop zachránce.

Březen osumnáct

Přes den vesele nedělám nic - jídlo a Kill Bill, pak večer na chvíli na víno s M., ale je unavenej - což mě štve, tak jedu pít jinam; pak tohle - nechápu to, proč nějaký věci dělám, nikdy v životě jsem se za nic u sebe takhle nestyděla, jsem jenom kráva pitomá s šlapu si po štěstí - tohle sama sobě odpustit nedokážu; ke zpovědi stejně chci jít už dlouho.

Březen sedumnáctej - zlatoválky juchů

Multifunkční Ester se takhle ráno probudí, jde běhat, pak jede za malou Ruti, která ji z nepochopitelných důvodů obdivuje (a diví se lidský blbosti a děsivosti stavu v některejch rodinách a tak vůbec), a odpoledne už na Zlatoválky, lahve vína v parku a pak už konečně čtení, bylo to hezké, řekla bych moc hezké, lidí jak psů, nedejchatelnej vzduch, potkala jsem milijón lidí, parádně se opila a pak vesele vtipný absťák (sedí vedle mě, ale jsme mezi lidma žejo).

Šestnáctej březen

Je krásně je krásně je krásně, na brusle a pak za Lídou do parku, je krásně, večer domů, Smrtonosná past a zaslouženej klid; na zejtřek se těšim příšerně.

Patnáct březen

Šňůra škola-domů-jídlo-práce ostatně proč né, cestou zpátky mě veze v autě milá účetní se svym skvělym desetiletym synem, co si vymýšlí vlastní autobusové linky, aby nemusel přestupovat, a přirovnává mé jméno prapodivností k tomu, jako kdyby se někdo jmenoval "Šušušu".

Březen čtrnáctý

Holala holala, bude z tebe fijala, nakupování vymejšlení zařizování a pak zaslouženej večer s Verčou (ta žena je světice a modlim se za ní) a s neplánoaně dorazivším Kryštofem - možná bych se nad nějakejma věcma fakt měla víc zamejšlet - teda, určitě.

Třináctej březen

Ráno se probudim a je mi dobře - nechápu, kroutim hlavou, ale spokojeně a kocovinově si jedu domů.

Březen dvanáctej

Z rozhodnutí "půjdu jenom na dramaťák" se omylem vyklube hospoda s filosofama (skvělá, brilijantní, pivo za osumnáct a tak dále), což následuje "nemám kde spát, jedu k Luďkovi". Ženy jsou slabá, slabá stvoření.

Jedenáctýho března

Připadám si zodpovědně - ráno vstanu a jdu otevřít Ludmilině bratrovi, co se vrátil po měsíci a půl z Anglie - ta mezitim spí a je zcela neprobuditelná - typický prarodičovský pletení si mě a Ludmily ("Nojo, to jsi ty! Ale vy jste si vážně podobný, holky." - absolutně netušim, čim, jsme zcela odlišný typy), ale aspoň jsem uvítala Honzu, povídal mi historky z Anglie, pili jsme čaj, co přivezl a pak koukali na Black Books - aspoň k něčemu jsem někdy dobrá, haleluja, haleluja (do toho je mi samozřejmě furt blbě).

Desátýho března

Úpim, neb musim večer do práce - ale co, neudělám nic, nabrufenovaná si tam odkýchám a odsmrkám tři hodiny, pak nejede autobus, takže končim u Lídy. Tomu předchází prapodivný setkání se S. na zastávce kolem půlnoci - já střízlivá, on opilý, což, přiznejme si, se tak často nestává, ale mojí brufenový zfetovanosti asi nepřijde tolik divný nic, duchem nepřítomna dorážim k už značně opilý Ludmile, kde už sedí ten člověk, se kterym se fakt nemáme rádi, vidim jenom, jak kouká na Lídu, a je mi ho líto, snažim se jí něco vysvětlit, ale spíš to nemá smysl, vidí věci u jinejch lidí, ne u sebe.

Březen devátej

Do školy se vykopu, ale odcházim velice rychle - smrt, nemoc, smrt, tohle nemám ráda (ale velmi pravděpodobně si to se svym životnim stylem zasloužim).

Osmej březen

Zničeně ráno domů a spát spát, M. se ozval a problém jsme odložili na neurčito, tkaže pednáška (no-spíš setkání přátel FAMU, jak řekl M.), která mě přiměla k tomu, že jsem se zas začla chtít hlásit na scénáristiku - bůhví co z toho vzejde, večer pak už jenom s Kryštofem a jeho spoustou torií, jak o nějakejch vim zcela jistě a určitě, že nejsou pravdivý, směju se v duchu hodně, myslela jsem si dřív, že je neomylnej, a když jsme odcházela, začla se se mnou bavit jedna milá cizinka.

Sedmej březen

Večer ach jéjé aftrpárty po Porgovskym plese, po delší době se vidíme s M., oukej, všechno je fajn, ale ESTER DRŽ PO PÁTÝ RÁNO HUBU BUĎ TAK HODNÁ KDYŽ NEVÍŠ CO CHCEŠ TAK TO NEŘIKEJ KRÁVO PITOMÁ JO; bylo to dost egoistický a pomstychtivý (což nesmim říct), ale snad to bude dobrý; mý omluvný sms jsou i v šest ráno na úrovni.

Šestý březen

Kamarádi moji, zvládla jsem dojít na Buddhismus - jenže stejně jsem si tam jenom hledala inzeráty na prace.cz - no dobře, pak s Pašíkem tři hodiny v Hany, Terka Vítů a její milostnej pětiúhelník, moje plná huba keců o výkonnosti - po etice jsem si do toho o2 FAKT ZAŠLA a ten paušál si FAKT ZAŘÍDILA - pyšná žena, relativně, a matka řekla, že už nemusim brát léky, volala doktórce, jéjej, poprvý po půl až třičvrtě roce normální člověk bez léků, takže pak jedu Luďkovi vařit čaj, tři hodiny se díváme na Simpsny, následuje Roura (i když je Luděček nemocnej, hovádko hloupé) a po pěti hodinách se ozývá Ludmilka, která začla plíst, obětavě přichází a následně mě obětavě ubytovává u sebe; jenom mi řekni, proč se dvě osumnácti/devatenáctiletý holky bavěj asi hodinu vo manželství - nevíme vo tom vobě nic, tak sladký sny.

Březen pátej

Oukej; uznávám, že si nepamatuju, co se dělo (kromě toho, že jsme brali Afrodítu - na úchylnýho Radka nezapomenu, to ne - bohužel); nejspíš nic; ale dostala jsem penízky - takže cesta domů plná chvatných představ, jak budu dospělá, výkonná a blablabla.

Březen čtvrtej

Dovalim se dopoledne domů a odpo na čtení za Sárou; chci zůstat jen chvíli, nojo, znáš se, Ester. Kájí a Markéta utkvěly - ne zcela pozitivně. Zato verš "hltáme zretušované vzpomínky, vytištěné na recyklovaném papíře, neboť skutečná minulost je nám k nevíře" a pocit, že mám nějakej vlastní život a nepotřebuju třeba tolik ty lidi, na kterejch jsem dřív visela jak na věšáku, byly fakt dobrý.

Březen třetí

Ranní probuzení na Malvazinkách s výhledem na Prahu je jedna z těch hodně kouzelnejch věcí, cesta s Adamem a kropící vůz taky, pak hned za otcem a bejbysitruju sestře, přidá se bratr, procházky vycházky, Kristýnka jede podruhý lanovkou a potřetí metrem, život je krásnej a večer českej lev (no bože; vzali jsme si s otcem málo alkoholu); ale poté někam za lidma, už opilá (raut: po protlačení se ke stolu s alkoholem já i otec zhruba tři dvojky za deset minut) - Aktivity u Lóry a kámo, kámo, nebejt toho, že ty se máš blbě, ty nejlepší a nejkrásnější, nebejt toho mýho pocitu bezmoci, jak ti nemůžu pomoct, protože ty marzivě víš, proč je ti blbě, a taky víš, jak je svět špatnej a všechno se dá oargumentovat, já to vim taky, ale mám něco, víru, naději, nevim co, a u tebe to nevidim, třeba se to zas najde, nebejt toho, tak si žiju v ráji.

Březen druhej

Takhle jsem byla ve škole, takhle jsem šla domů, takhle jsem šla na Kubův koncert (a přišla na to, jak dobře udělat reklamu jejich CD), takhle jsem kalila u Vltavy, kde byl i Marek a pouštěla se Florence (přišlo mi vtipný, jak on to poslouchal a vůbec nevěděl, kolik těch písní je v mý mysli upnutý k němu), takhle přišla Klára a prohlásila "já mám volnej dům na Malvazinkách", takhle jsem se cestou tam z těch schodů málem udusila, takhle tam měla dva hady (Jonáše a Eset - Eset jsem si chovala), takhle to byl zcela parádní večer/noc/den/jánevimco.

První březen

Mám pocit, že jsem neudělala nic; snad kromě zkoušky, kam jsem zvládla dorazit.

Svátek má Horymír! - únor 29

Nejdu na protestní pochod, dívám se u Ludmily na seriály - kdo by to byl řek; asi prostě kašlu na všechny tyhle věci. A krom toho, vždycky si můžu říct, že to pořádali pitomí levičáci a že tam bylo moc lidí - ospravedlnit lze téměř vše. Večer jakobyže na áftrpárty po plese, kde se ale s Annou stejně zdržíme jen chvíli (na disko jsme příliš střízlivé) a v Náckovi řešíme u kulečníku spíš typický než atypický věci; jsem ráda, že je jí konečně o něco líp, přirovnání k poušti si zapamatuju, za D. se budu modlit.

Dvacátej osmej únor

Konečně se vyspim a na etice potkávám Tereziji Reichelovou a její "už je nejvyšší čas abych začla chodit na vysokou školu" - krčim ramenama, proč ne, proč vlastně cokoliv ne, intermezzo s děláním sekretářky Luďkovi, neb neumí psát, je čistě roztomilé, večerní Ponec (první směna s Matějem, hehe) a nějak omylem se octnu s Lídou v hospodě se Svijanama, hrajem lízanej Mariáš, debaty "mít děti či nemít děti a proč", už evergreeny jako "rozdíly mezi lidmi a zvířaty", pak doráží Matěj s Vojtěchem a tahání informací o smetaně je zábavné, možná žijem všichni trochu jendotvárnej život, svym způsobem, ale mě to rozhodně stále neustále pořád baví.

Dvacet sedum únor

Ráno v sedum se mi nechce domů - jdu k M. (světlo a nikdo mě nesmí vidět, takže musim bejt potichu - veškerá žádná); tam tvrdnu do čtyř odpoledne, protože pani domácí je pani domácí a musí se počkat, až půjde do práce - nesmim ani nahlas kašlat (bože můj), scény s hašlerkama, scény celkově, večer dramaťák a když jsem tak mimo, svět je lehkej jako peří.

Únor hehe dvacátej šestej

Vůně kardamonu, ráno domů, řekla bych že zhruba nedělám nic, žiju prostě až večer, co s tim uděláš, sraz s M. - chcem ještě za někym, ale nikdo nikam nejde, řešíme chvíli věci, hra, co jsme ji na sebe hrály s Annou, byla geniálně výborná (ale jak psala ona - taky už jsem ráda, že skončila), pak Nácek (panák), Les (filozofický řeči; pochvala za formulaci a trochu dost divný debaty o rodičích a dětech), nonstop nad Lesem (detektiv jménem Godzilla), a do kruhu zas Nácek (kulečník! Já hrála kulečník!), do něhož jsem byla donucena BĚŽET - takhle rychle jsem snad ještě neběžel,a no jen se mi posmívej, vždyť klidně můžeš, ale lepší večer jsem dlouhou dobu neviděla.

Únor dvacetpět

ÉÉÉÉÉ, nojo, bezcílně bloumám a pět Dexterů za sebou je vopravdu špatný pro lidskou psychiku, mám nějaký schýzy, chci psát M. a neudělám to, večer přijde spásnej nápad - filmová noc sama se sebou a zbytkem vodky s ovocnym čajem, Ocean's Eleven, Drive a Last Boy Scout, jdu spát šťastná.

Únor dvacetčtyři

Ah oh, očekávaná Žžikovská noc (dopo samozřejmě škola - Radeček je pořád stejnej vůl a podařilo se mu vypudit téměř všechny ženy - tuhle hodinu jsem tam byla jediná), mý čtení (byla jsem upřímně příšerně ráda, že tam byla Marije) různý bloumání, Imodium (nostalgie neuvěřitelnýho kalibru - koukám na něj a v duchu mu řikám - ty vole, pročs to tenkrát s tou Terezou tak zkurvil), pak zas do Nácka, kde asi končej všecky cesty, Matěj s Adamem "jedem na privát", to už je žejo jedno kam, lidi jsou bože tak nudný, ulhaný a nezábavný, nakonec nás to s Adamem tak sere, že jdem k nám jenom spolu - epická noc, ano; nepamatuji si sice přesně, co jsme si povídali, ale rozhodně to bylo skvělý (Bůh, sebevraždy, Ludmila, vodka s džusem, "jdu blejt" pátý přes devátý, útěšný chumelce lidský existence).

Třiadvacet únor

Poněkud trapné - ráno se probudit a problinkat dopoledne. Očividně se může stát i to - odpoledne zkouška, bloudim, nikdy jsem tam nebyla, hehe, dílny bratří Formanů jsou krásný, tajemství držet skoro neumim, ale stejně mi je lidi pořád řikaj, namyšlenej nepříjemnej František "koukám, že okruh tvých témat se nezměnil", bleble, těší mě otec smskou, že jede zas pryč, takže mě čeká klidnej večer na Pohořelci (a Dexter, ofkórs - trošku z toho magořim).

Dvacátejdruhej únor

Chodim do školy obden, zdá se - tříhodinová procházka po prosluněný Praze s Ondrou (kterej bude navždycky můj kamarád, vim to), potom domlouvání Zlatoválek (připadám si oceněně, ó, někdo ne chce do své "umělecké skupiny" - ne, dobře, vážně mě to potěšilo, bude další čtení, almanach a tyhle věci, hodně najs, pěstuju si život). Nakonec za Markem Novákem - úsměvné situace jedna za druhou, "proč za tebe mám platit, když tohle neni rande", "jak vlastně dojde k tomu, že se dva lidi začnou pusinkovat" (už to, že ode mě převzal slovo pusinkovat! Z úst muže to zní výborně), povídám mu o M., no co, tvrdil, že už si to dva týdny myslel - já nevim, třeba jasnovidci existujou, pak na chvíli pan Šilar, jemuž jsem já jako vždycky skoro nerozuměla a Marek jím byl fascinován a nakonec jedu spořádaně (!) domů.

Únor dvacátej první

Do školy to nezvládnu; no co, aspoň jsem tam byla první den a večer zas do Ponce, zas raut (achjéjé), jsem překvapená ze svejch aspoň částečnejch organizačních schopností a večer po dlouhý době domů (ne že by se mi chtělo).

Únor číslo dvacet

Protáhnout se ráno,první den letního semestru, k snídani Dexter a míchaný vajíčka. Pak do Ponce (ostatně proč ne - raut, takže víno) a o půlnoci sraz s Terezkou a k nám na Pohořelec, sešn co já vim dokdy, "co si vlastně myslíš o sobě, Ester" a já vůbec nevim, ve tři ráno cesta na Drinopol pro alkohol, zpátky pěšky sama po kolejích, svět je krásnej, svět je tak krásnej.

Únor devatenáctej

Od Ludmily zas na Pohořelec, jídlo, seriály, jít spát v devět večer, sny o AR (ale tentokráte velmi pěkné), no a od zejtřka zas škola školička nojo, už jsem intelektuálně krněla.

Únor osmnáct

Dopoledne s Ludmilou k Ludmile, oběd (na ten nostalgicky vzpomínám) i s Jéńou, Damu fest autorský tvorby (ty lidi jsou prostě divný, já si nemůžu pomoct) a večer já Lída konverzace s doplňujícím Jakubem, co přišel o půlnoci, když nám došel alkohol, hádky nehádky, pak už obě tak opilý, že argumenty nejsou argumenty, postarat se o ní, vyprovodit Jakuba, uložit ji do postele, a moct konečně taky spát - mám problémy se s ní opíjet, protože jakmile začne bejt buď moc smutná nebo moc opilá, začnu okamžitě nechtěně střízlivět.

Únor sedumnáct

Můj ach velký den mé ach čtení ach ach, povedlo se, bylo to krásné, literáti povídali, já taky, prej moc rychle, řikala máma, třeba příště zvolnim, pak zůstat ve Ztrátách s Ludmilou Annou Jakubem, co je zlatej, a nejenom proto, že zaplatí čtyry stovky, který tam omylem zůstaly.

Únor šestnáct

Spánek, práce, večer k otci, klid.

Jézuskote patnáctej únor

Dlouhej den, nejprv řečtina, z níž mám dobrej pocit, pak káva s Annou Kafkou (do níž vlezle vlezla Marie A., ale nakonec to tolik nevadilo), z níž mám též dobrej pocit, pak tři hodiny řvoucích masopustních dětí v Ponci (pozitivní na tom byly jedině ty koláčky, co jsme si ukradli) a filosofickej večírek, na kterym jsou dvě Fischerový, pak za M. a podivnou shodou okolností (v níž figurovala Kája z medicíny a to, že nám dávala cigarety) pak zase v Kotvě. Ta je plná všeho a všech, M. odchází, já zůstávám, filosofové, od nichž jsem odešla, sem samovolně přišli, stejně tak Ondřej z AG, který s sebou přivedla člověka jménem Eliáš, co mě nazýval Brusinkou (už dlouho mě nikdo tak nezaujal), v šest ráno k otci na Pohořelec, zamysli se nad svým životem, Ester.

Únor čtrnáctej

Lidi na fejsbůk dávaj antivalentýnovský obrázky, já nevim, proč bych o tu celou blbost měla byť jen pozornostně zavadit, ať už pozitivně nebo negativně, zápočet z latiny ach krásné ano, večer do práce a učit se na řečtinu napodruhý, prosím, prosím, prosím!

Třináctej únor

Učení Ondry v trafice se omylem protáhne do pití se Zuzankou a Kamilou, spim u Zuzanky, nadšení moje i její, pro mě připravený jídlo, postel, ach jéjé, rozhovory, nejsem moudrá, ale ráda si na to hraju, a bylo by to ještě o kousíček lepší, kdybych neměla den na to zápočet z latiny.

Únor dvanáctej.

Spim, jedu domů, seriály, spim.

Jedenáctej únor

Spát do půlšestý, s otcem a bratrem do kina na popkorn (hlavně), nakonec kupodivu film ušel, pak pátky k AE, neb se mi nechce v té zimě domů, necháme se přemluvit do Nácka, pak přesun do roury s opily barmanem Luděčkem, co nám leje piva zadarmo, souboje se světelnými meči a hele, už jsem tu jenom já, Lída, AE a Matěj, jak roztomilé, tři moji nejoblíbenější lidé (aniž počítána rodina), jedem všichni k Anně, a vzhůru ne do půl osmý, ale do jedenácti dopoledne, jak je to hezké, když se někdo žení, jak je to smutné, když se někdo vdává, mami tati, rozbitej porcelán, a nakonec hádky pámbůužvívočem.

Ježíši, únor deset

Hektické hektické nevím nic, ale je mi téměř jisté, že řečtinu jsem neudělala, no, druhé pokusy existují, večer Sladkovský s opilou a úžasnou Marií, co povídala tu věc s paní na zastávce, potom k Anče a čas se najednou obrátí, je půl osmý ráno a my si pořád ještě povídáme (přes noc asi dvě naštvání - jsou věci, s nimiž nejspíš nic neudělám).

Únor devátej

Ráno jedu domů a říkám si ach, hloupá dívko, hloupá, zítra máš klauzuru a zápočet z řečtiny, co si počneš - nepočnu si nic. Celej den koukám na seriály a až večer v práce jsem schopná se trošku učit (a samozřejmě mám v hlavě moc M. na to, abych něco zvládla).

únor ach osmej co to je se světem

Ráno jít sama bruslit s WWW a cigaretou před odjezdem do Klementina - jediná klidná chvíle dne. V Klementinu učit se učit se učit se, potkat kamarádku, co jsem ji neviděla roky (pracuje teď v neziskovejch organizacích a rozvíjí africký děti a je pořád stejně milá), pak záchrannej mejl, že musim převyprávět ke zkoušce mýtus, učim se nazpaměť mýty o bohu, co se vyspal se skálou (desetkrát), nakonec to zvládám a krom mýtu dostávám Ištar (já to věděla) a ano, mám jedničku. Večer M. - dohoda, ze který jsem šťastná, debaty o realitě, pes Niki, pátý přes devátý, a stejně.

Sedmý únor

Snažím se pečlivě se učiti, chvílemi brusliti, chvílemi se dívat na seriály a chvílemi jísti - ty poslední dvě činnosti mi jdou podstatně lépe než ty první dvě.

Únor šestý

Ludmila s mladším bratrem přijeli bruslit na Točnou, ach, zamrzlý rybník, vesnická idyla, a večer mi přišel mejl, že mi támhle kdesi v Brně otisknou mé dvě básně - no co, i kdybych neudělala tu středeční zkoušku, tak aspoň něco.

Pátej únor

Práce a potom ach Počernice, nikdy předtim jsem tam nebyla a nadávala na ně, ale bezpochyby své kouzlo mají, pivo v Mambě za 19, jejich rádoby egyptský malby na zdi, nakonec i moje diskuse s Pašíkem, ač jediný, v čem se neshodnem, je ve tři ráno to, jestli jsou děti v Africe šťastný.

Čtvrtej únor, co s nim

Doma se snažim učit se, nestíhám, jsem alkoholička, pak píše M., abych někam šla - dnes večer ani omylem, omlouvám se, navrhuju jiný datum, čekám na esemes, která nepřichází; kam jsem se to poděla, kde je mý uklidněný já, ano, odpověď znám, to je přesně na svym místě, ale jenom když se můžu starat o problémy cizích lidí a aspoň miniaturně jim pomáhat.

únor třetí

Pozitivum byla první směna v Ponci (hurá sláva jsem alespoň trochu výdělečně činná), která mě silně příjemně překvapila, kvůli dlouhý směně a zapomenutý peněžence opět nejedu domů, samozřejmě s M. celej večer v zásadě nemluvíme (protože nám je třináct samozřejmě), poslouchám nešťastnou Ludmilu a nešťastnou AE, u níž usínám někdy po šesté hodině ranní.

Druhej únor, ne vo moc lepší

Ráno se probudim se největší depkou za dlouhou dobu - nemám tušení proč, jdu zas spát. Probudim se podruhý a bleju jak Alík. Nemám tušení proč. Večer nikam nechci, ale ukecat se nechám, prozměnu děvčata, a děvčata, co tolik neznám, osvěžující (při vyprávění o Filipínách a potápění jsem měla skoro otevřenou pusu), akorát pak zavolala Anna a jak je zima, domů jsem zas nejela. Noc se zvrhla, jako ostatně často, a když jsem se vracela ze svý zoufalecký výpravy na zastávku v ponožkách, kalhoech a tričku s dlouhym rukávem, seděla jsem na nějakym rantlu (kde už na mě nedohlídnul), brečela a chtěla jsem velice ultimátně zmrznout (protože to prej nebolí), ale místo toho jsem došla zpátky, zazvonila na zvonek a řekla hluše ahoj.

První zasranej únor

Domluvený něco se zvrhne v něco úplně jinýho, protože zasraně debilní Vinohrady, proč všichni lezem do stejnejch kavárren, ach panebože, náhody a nedorozumění ovlivňující lidskej život, odcházim tak naštvaná jako dlouho ne, a protože se mi opět nechce v týdle zimě domů, kupuju si na cestu k Luďkovi gin a tonic.

Leden řicetjedna

Jedu na hodinu pomoct Luďkovi s napsánim eseje na filo; nakonec ji napíšu za něj a opijem se, kdo by jezdil domů.

Třicátej leden

Nedělám bože nic, jen po dramaťáku Prokop a prostě ach ano, protože mi vždycky řekne něco, co mě překvapí udiví atakdále atakdále, večer doma dopíjim čokoládovej likér, co vyrobila Marie a dojímám se nad sebou (no dobře, spíš koukám na Červenýho trpaslíka; ale i tak).

Leden devětavacet

Ráno čekání na jakejsi verdikt, na nějž se ale odmítám ptát - nepoložená otázka se zodpovídá pozvánim do divadla. Zbytek dne trávim s rodinou a konzumními multikiny; pořád o tom celym ještě nejsem schopna přemejšlet, což je dobře, protože už jsem toho vymyslela tolik, že jakákoliv další koncepce by byla smrtelná. Jsem nepoučitelné děvče. Coteďstim.

Osmadvacátej leden

Vyjetost a klid v prázdnym bytě a večer zas po nějaký době pocit štěstí, když dorazil M. a dívali jsme se na filmy (dobře, Star Wars tam taky hrály roli - cojáužstim); nepřemejšlim o ničem, protože to nemá smysl. Měl nejspíš pravdu, když řikal, že je to jenom blbej společenskej status. Že důležitý je to, že "sem tady já a seš tu ty"; nevidím a nechci vidět, co se stane - uvidí se všechno (až taky jednou sakra přijde ten den - máme prostě smůlu).

Sedmadvacátej ach leden

Dopoledně odpolední procházka dolů Petřínem mě tak navnadila, že jsem si říkala, že bude jedno, když bude maturiťák stát za nic. Ale nestál - jenom ty chvíle, kde jsem měla svoji obvyklou sociofobii z množství lidí (trávila jsem ji zalezlá pod věšákama v zákulisí oktavánů); potom áftrpárty a Matěj číslo dvě (ano, té podoby si všimli všichni - což byl částečně účel) byl nekompromisně přebit Matějem číslo jedna - uděláme něco jinak a jedem na Hládkov.

Leden dvacátý šestý

Večer s ach Markem Novákem, pozvání na vína, pěti až šestihodinový povídání a romantická procházka přes Karlův most (když mi zpětně Anna řekla, že úplně stejně to probíhalo tehdá s ní, pobavila jsem se), spát na Hládkov, kde je KLID.

Dvacátý pátý leden

Domov, jídlo, apatie, Dexter, vraždy, ach.

Leden čtyřyadvacátej

Vyřizuju věci, účastnim se žákovský rady AG, čekám v dešti 40 minut na Ludmilu, která se nedostavuje a promoklá i promrzlá utíkám domů za jídlem a seriály.

Leden třiadvacet

Pozitivní je, že jak jsem mimo, neni místo pro nervozitu - ze zkoušky jedničku za to, že si prý umím dobře vymýšlet, když něco nevim, pak běžim do Klementina a tam Anaximandros a jeho ohňový prstence a lidi vylezlí z ostnatý kůry, večer to přednesu a mám ech pokoj, můžu za Ludmilou.

Dvacátýdruhý leden

Ech učící předsevzetí ech, to mám jako dělat zejtra zkoušku, schoulená ležim a nedokážu myslet na nic jinýho než na M. a na Dextera, na kterýho se pak koukám, protože učit se očividně nemá cenu.

Leden ech dvactjedna

Nechovám se jako moudrá žena. Dobře,dopoledne a odpoledne jo - jedu za otcem a Kristýnkou a příkladně konám funkci starší sestry (co ve Veletržnim paláci vypadá jako otcova mladá milenka), vidím Radosti Života a zas můžu nějakou dobu žít, objevím dívku s absintem a vůbec se mám krásně. Večer si umiňuju, že nikam nejdu (Marek naši schůzku zrušil - státověda), neb jsem teď přece asociální, nakonec ale bezchybně skončim u Lóry (kam jsem si slibovala, že NEPŮJDU ani omylem) a samozřejmě s M., umřu na to nebo ho zabiju, abych měla pokoj (řikal, že by mu to nevadilo); naše děti by byly prej horší než Hitler - začínáme být ještě patologičtější než dříve (plus rekord! - brečela jsem jen velmi, velmi malou chvíli!).

Dvacátej leden

Útlum pokračuje, nějak si nejsem schopná představit, že bych šla někam mezi větší množství lidí, zvláště množství lidí obsahující M.; vynechám tedy večerní třídní sraz a jedu si vesele seriály a filmy (Mary a Max ach jé jé).

Devatenáctej leden

Kolem šestý přijdu ráno domů, spim, spim, spim, spim spim, celkový útlum ducha a těla, večer filmy, umřu, umřu, umřu.

Leden kurva osmnáctej

Rán povinnosti - za Ludmilou, která udělala Sprachdiplom na C1, juch! Ocitnout se u Funků doma má něco do sebe, vo tom žádná; večer Lóra párty, ach, všichni se těšíme, všichni se máme dobře, než přijde Anna; ji a M. dohromady nemůžu vystát - prostě je to tak. A jsem si téměř jistá, že ona mě s Jakubem taky ne. Pláču jak hovado, už zase - a to jsem si myslela, že už nebudu. Pořezaná ruka. Osobo, styď se. Pomáhající Ludmila a Luděk, co na mě už víc kašlat nemůže - noco. V půl pátý ráno rozhodnutí o cestě domů - A. a M. mě od toho odrazují - nezajímá mě to ani zdaleka, jenom chci, aby už na mě všichni přestali mluvit; cesta tim nočnim deštěm byla skvělá; měla jsem se skvěle.

Leden sedmnáct

Vracíme se do Prahy, jsem lehce mimo, chci zůstat doma, ale píše Prokop - a do Modřan se dokopu, zvlášť když píše, že je na tom špatně. Sedíme na lavičce a pijem vodku s džusem a braníky, jako správné čtrnáctileté děti. Potěšil mě.

Šestnáctý leden

Po dvou hodinách příprav se dokopeme na běžky. Anna v šatech, já v kraťasech a legínách (jsem Rychlej Šíp jak vyšitej). Vracíme se za tmy, svítim čelovkou a recituju svatební košili, chleba kupujem v hospodě (obchody nezvládáme; pak ho jíme s olejem, neb nic jinýho neni). Po návratu zjistím, kolik modřin mám (doma mě mlátí) a víno a další víno a cyklíme se cyklíme se, pojďme se vesele cyklit dál. Dělat trpělivou ženu mě už unavuje.

Patnáctej leden

Vastně celej den spim, protože nějak nemám na to, abych se vyhrabala z tý postele. Vevnitř je teploučko, venku mrzne a Řecký náboženství se mísí s realitou.

Leden čtrnáct

Ráno rychle domů, odjezd na Beneckou s Annou, hory jsou krásný a jenom doufám, že mi vymažou alespoň trochu hlavu; učení se a večer gintónik a psaní M.

Třináctej leden

Chci mít klidnej večer s Prokopem, ale KG plesmi kazí plány. Terezije Reichelová mi poskytla trochu přemejšlecího materiálu, i když se chovala docela jako kráva; stejně tak Žofka (dobře, ta se nechovala jako kráva - ale argument, že musí mít věřícího chlapce, aby se za ni v případě potřeby měl kdo modlit...nuž). Vyžebrala jsem na matce spaní pryč a jela pak k Luďkovi; Martin Dubskej na mě byl ójé, tak hodnej, připadala jsem si jako v bavlnce (nejsem na to zvyklá).

Leden dvanáctej

Večer se chystám na zkoušku, která z důvodu nepřítomnosti většiny lidí odpadá, takže rockcafé, Terka, vztahový problémy, nechápající muži, Matěj zničenej avantgardou a nakonec končim u Anny, protože tak to funguje.

Jedenáctej leden

Nějak se nezvládnu dostat domů PORÁNU, protože se flákám do tří odpoledne u Ludmily a dívám se na to, jak hraje hru s barevnými kostičkami, místo aby psala seminárku o Benešovi. Pak Klementinum a na kafe s Pašíkem ("kafe" je skrytej název pro víno), doráží Kryštof a M., zas situace "zůstali bychom tu, ale ne sami", jedu domů s pitomou náladou, kterou vyléčim jídlem, vínem, Sherlockem (seriálem!, ne pitomym filmem) a Dexterem (a to jsem si KURVA přísahala že se nezačnu dívat na další seriál, ale co s tim, když mi ho bratr záludně stáhne).

Desátej leden

Ano, já VIM, že není co řešit, ale potřebuju to aspoň explikovat jinak, než že sedim a řvu. Nakonec poměrně úspěšné, i když vskutku netuším, jak budem fungovat dál - ale spíš jsem na to zvědavá než něco jinýho. Večer končim Ludmilou.

Devátého ledna

Nenadělám nic, takže nic nedělám - ale odpoledne po dlouhý době dramaťák (už mi to chybělo) a velmi, velmi poučná sešn s Prokopem (zas mi byly odhaleny další aspekty mužské existence, o nichž jsem dosud netušila) a zakončení s Annou, která mě tak napůl donutila napsat sms M., něco typu "potřebujem si promluvit aspoň někdy STŘÍZLIVÍ". Tu sms jsem samozřejmě napsala nametená; jak jinak.

Leden osmej

Zlá kocovina a myšlenky zkushádatnaco - opět jsme nedokázali nic; od toho tu přece nejsme.

Sedmej leden - je zas leden, pročužproč

V noci se mi po dlouhý době zdálo o M. Jsou moje sny prorocký, nebo se chovám podle nich? Večer baráčnická rychta, pak k Adamovi (vehementní přemlouvání Zdíši ode mě i od M., aby šla též) a pak samozřejmě opět zvrhlost, absurdita, můj úpěnlivej pláč, mý veškerý snažení vniveč, probohaživýho, proč, miluju tě a nedá se s tim nic dělat, jak jsme si pak řikaly s Ančou, u mě i u ní se to zlomí až s novým mužem; čas tomu nepomůže. A nový muž bude muset být superman, jak u mě, tak u ní - díky bohu, že každá potřebujeme jiný typ supermana (jdu si lehnout do postele, dát si peřinu přes hlavu a řikat si PROČ).

Třikrálovépřišli

Poslední den mýho prvního semestru, zvládnu i test z řečtiny a pak se jedu rychle rozloučit s Františkem, kterýho neuvidim až do dubna. Večerní sešn s bratrem, Smrtonosnou pastí II. a zbytky rumu a vodky není třeba zmiňovat.

Leden pátej

První zápočtovej test; nevěděla jsem o něm - noaleco, žejo, to bude v klidu (jenom nj), pak, milá Esterko, musíš hlídat bratra se zápalem plic, neb matka jde do města, tak si s nim seď doma, dívej se na seriály a pij gin s kokakolou, co ti zbyl ze silvestra.

Čtrvrtej leden

Jak typické - škola, ze školy k Luďkovi(sedíme každej na svym konci pokoje se svym notebookem a svejma sluchátkama - manželé po dvaceti letech), pak na tutorskej kurz, pak do hospody s filosofy a nakonec zas k Luděčkovi, kde si povídám se zelenou do dvou do rána, píši si s krásným religionistou, která má děvče a přemejšlim, jak dlouho nevinnost vydrží.

Leden třetí

Nemít Luďka, měla bych o dost těžší život; představa, že si najde děvče, neni úplně příjemná - bože, do jakejch typů vztahů to zas zabředám (ač je to nevinný - a to je taky divný).

druhej leden

Pít až do dna, kdo by to byl řek, Anna na dně, kdo by to byl řek, já už skoro též.

První leden dvatisícedvanáct

Budu v tom pokračovat, ale už to nebude muset bejt jednovětý, třeba; každopádně, jak na novej rok, tak po celej rok, to snad prosim prosim prosim ne, opačnej pocit než loni, jsem žena paradoxů, zabijte mě už někdy, musim jít uklízet.

Poslední zkurvenej den zkurvenýho roku

Z tohohle dne byl dobrej jenom začátek - dopolední Edvardův koncert na Václaváku pod koněm, kde hrál poprvé píseň o mně; co bylo potom, to už je lehká najtmér - už po půlnoci zalít dovnitř a brečet, brečet jak umanutá, protože existuju, protože existuje svět, protože je u nás doma osumnáct lidí a jsou šťastný, že je novej rok, protože si nemůžu nepřipomínat, že je to rok, a protože to, co chci, stejně neni to, co chci dovopravdy, ale stejně, skončí v náruči někoho jinýho, ale to už je taky jedno, jenom bezvýchodný všechno, řešitelný pláčem - už ani alkohol nepomáhá, jdu spát první kolem jedný a řikám si všechno to zaspat, zaspat, ZASPAT!

Třicátej prosinec

Přijela Ivanka a vůbec to bylo fajn.

Prosinec dvacátejdevátej

Přijedu k dopolednímu domů a žiji v útlumu, co jiného se dá dělat; večer Patočkuji.